Brzy kapela složila několik pohodovejch písniček a s pomocí druhého kytaristy Buckyho udělala menší úspěšnou šňůru a pořídila si managera, který dodal kapele odvahu k natočení nějakých demáčů a pomohl jim získat více nabídek ke hraní po klubech jižní Anglie.

Už na počátku roku 1989 kapela prodala na 500 kopií jejich dvou demáčů nahraných na konzertech a chystala se vydat svůj vinilový debut. EP-čko "Carry Me" bylo vydáno v květnu 1989 na nezávislém labelu jejich managera Hag. Skvělé recenze a průnik do éteru pomocí Rádia 1 jim pomohl vyprodat všech 1000 kopií během několika týdnů. Následovalo turné po Spojeném království, Skotsku, Irsku a brzy i Holandsku, kde vystřídal Buckyho Alan Miles (mandolína). V říjnu 89 vydali druhé EP "Outside Inside" (obě EP patří mezi sběratelské rarity). Úspěch dvou EP-ček přitáhl pozornost několika nezávislých nahrávacích společností a kapela podepsala smlouvu s francouzskou nahrávací společností Musidisc a hned počátkem roku 1990 se Levellers sešli ve studiu s Philem Tennantem, aby začli nahrávat své debutové album "A Weapon Called The Word". Tennant jemně dodal předchozím nahrávkám to co bylo třeba, Markův vokální projev a nevázaný drsný zvuk kapely propůjčili albu pocit naléhavosti a poctivosti, který odrážel jejich životní energii a styl.

"World Freak Show" byl první albový singl (jeho vydání bylo bohužel Musicdiscem pozdrženo až do vydání alba). Po jeho nahrání opustil skupinu kytarista Alan Miles. Důvodem bylo neúnosné množství koncertů, které kapela v té době odehrávala. Naštěstí náhrada přišla brzy. Simon Friend byl již zavedený hudebník v akusticko-folkových kruzích a přinesl do skupiny několik svých skladeb, které byly rychle začleněny do jejich repertoáru. Kapela se dostala i do Evropy a to jako support New Model Army.

Druhý singl pro Musidisc "Together All The Way" byl vydán v říjnu obsahoval také acid-mix (!) Luka Cresswella skladby "Three Friends". Deska byla ale bohužel dostupná pouze týden než byly všechny zásoby Musidiscu vyprodány. A tak se Levellers rozhodli, že nastal čas změnit firmu. Nastal boj, ale skupina zatím nechávala událostem volný průběh. Spolu s několika členy kapely jejich starého přítele Reva Hammera "Industrial Sound And Magic" začali pracovat na demu k novému albu.

Na jaře 91` vyjela kapela na turné, které zahrnovalo 5 konzertů a končilo vyprodaným London Astoria show. Neuvěřitelné na tom bylo to, že nezávislá kapela, která neměla podepsanou smlouvu s žádnou nahrávací společností dokázala vyprodat takovou halu. Začátkem léta bylo oznámeno, že kapela podepsala smlouvu s China Records a začala pracovat na druhém albu.

Levelling The Land poněkud umírnilo jejich divoké kořeny, zaútočilo na hitparády a dosáhlo v září 91 na #14. Velice burcující a chytlavý singl "One Way" se dostal dokonce na první místo jak britské nezávislé hitparády, tak i dancefloorové, čímž dostal kapelu do povědomí více lidí. Konec roku přišel ve znamení vyprodaných koncertů. Singly "One Way" a "Far From Home" se staly v Melody Makeru singly týdne. "Far From Home"se dostal na play-list Radia 1, na Top 40 však nedosáhl. Kapela se vydala i na turné po zbytku Evropy. Jejich vyprodaná turné po Francii, Německu a Skandinávii byla triumfálně zakončena šňůrou po Spojeném Království s vyprodanou show v Brixton Academy a jejich fotografií na obalu NME (byl to po dlouhé době jejich první rozhovor). V květnu se zbrusu nový singl "15 Years" konečně proboural do Top 40 a dosáhl až na #11.

Poté se kapela vrhla útokem na Ameriku a debutovala na New Music Seminar. Následující víkend účinkovali na Glastonbury Festivalu, kde je vidělo přes 70 000 diváků. Jejich do té doby největší živé vystoupení bylo nezapomenutelným zážitkem pro většinu členů skupiny. Poté následovalo turné po Spojených Státech a Kanadě . V prosinci kapela, už zase zpátky doma, odehrála tři "Freakshow" pro více než 20 000 lidí (všechna tato vánoční vystoupení byla vyprodána 3 měsíce dopředu). Tyto akce byly spojeny s cirkusovými vystoupeními akrobatů, žonglérů, klaunů a jiných potřeštěnců.

Začátkem roku 1993, po turné přes Holandsko, Německo, Švýcarsko a Francii začala skupina pracovat na jejich třetím albu pod vedením Marcuse Dravse, spolupracovníka Briana Ena. Bezejmenné album předcházel singl "Belaruse". Následovalo (tradičně) vyprodané turné po U.K., kdy kapela hrála pro více než 70,000 lidí. Album obsadilo druhé místo v hitparádě britských desek a během tří týdnů se stalo nejlepším. Doposud se prodalo přes 250,000 kopií.

V říjnu vyšel singl s radikálně přepracovanou "This Garden". Díky tomuto singlu a také díky MTV se kapela dostala do povědomí téměř celé Evropy. Ostré a naléhavé "Julie EP" vyšlo v květnu 94. Poté Levellers hráli na Womad Tour v U.S.A. spolu s Peterem Gabrielem a Midnight Oil. Zbytek roku 94 strávili koordinací ANTI CRMINAL JUSTICE BILL CAMPAGIN. Skupina získala dary od 20-ti dalších kapel navzájem velice odlišných jako například The Shamen nebo Peter Gabriel. Mimo jiné s pomocí pouličních umělců namalovali billboard a pověsili ho na Vauxhall Bridge. Jeho fotografie v různých časopisech oběhla celý svět. Levellers také pomáhali koordinovat National Press Campaign with Liberty a v říjnu 94 vystoupili na benefičním konzertě v Brixton Academy.

Dva měsíce před tím, v září 94, skupina koupila starou továrnu v Brightonu se záměrem udělat si z ní svojí vlastní zkušebnu. Jednotliví členové skupiny i doprovodu byli využiti ke stěhování. Metway (jak je toto místo známo) se pro Levellers stalo velmi oblíbeným místem. Akustika budovy byla tak skvělá, že zakoupili studio Robinson's a instalovali ho. Nové album začala skupina nahrávat už tak říkajíc doma. Al Scott (člověk, terý byl zodpovědný za Levelling The Land) byl pozván na Metway a "Zeitgeist" se pomalu začal rýsovat.

Metway pojmulo také management skupiny, kanceláře fanklubu a zasilatelské služby, pár uměleckých projektů, kanceláře pro anti-CJA (Criminal Justice Act) organisation, několik ložnic, kulečník, bar a opravnu na motorky! V této pohodové atmosféře (s výhledem na moře...) byla kapela na nejlepší cestě k novému albu.

I když se všechno zdálo moc uspěchané a stresující, pracovat na Metway podle jejich vlastního plánu se ukázalo mnohem lepší a následně natočili jejich doposud nejlepší album.

Začatkem června ve Worthingu předvedli poprvé několik svých nových skladeb. Poté Levellers zamířili do Holandska jako jedna z nejočekávanějších kapel na Pink Pop Festivalu před 50.000 lidí.

Novému albu předcházel singl Hope Street vydaný koncem července. Bouřlivá palácová hymna Hope Street vstoupila do britské hitparády na dvanácté místo, což byl důvod pro to, aby ji rádia hrála od rána do večera.

Po postupu na druhé místo v září 1995 se následující týden Zeitgeist vyšplhalo na samý vrchol, čímž dosáhlo poprvé, jak pro kapelu, tak pro China Records prvního místa.

Fantasy byl druhý singl z alba. Tím, že se dostal do TOP 20 jen utvrdil pozici Levellers jako jedné z nejpopulárnějších britských kapel.

Současně s vydáním singlu vyjeli Levellers na čtrnáctidenní vyprodané turné, kdy hráli celkem pro více než 50.000 lidí.

Třetí singl z alba Zeitgeist, Just The One, přišel jako vánoční bomba. Vstupem na 12-té místo britské hitparády se dostal do první dvacítky největších britských hitů a šest týdnů zůstal v TOP 40. Alba se jen v británii prodalo přes 150.000 kusů.

V srpnu 1996 vyšlo živé dvojalbum "Best Live: Headlights, White Lanes, Black Tar Rivers" spolu s videokazetou stejného názvu. Album bylo složeno z výběru nejlepších písní z více než 40-ti evropských a britských koncertů odehraných od září do prosince 1995. Video obsahovalo navíc záběry z Empress Ballroom, Blackpool z února 95. Jak LP tak video obsahuje všechny hity a na živo oblíbené písně s atmosférou dobře stráveného večera s Levellers a hlavně tajemnou ingrediencí, která dělá z Levellers jeden z nejlepších a tvrdě pracujících živých projektů ve Spojeném Království.